středa 9:00 Praha - florenc. Pán s brejličkama svérázně opravenýma zavařovačkou nás posadil do autobusu a popřál nám šťastnou cestu. To bylo naposledy, co na nás někdo promluvil česky. Pro zpestření jízdy nám naši Bulharští řidiči pouštěli zábavné filmy. Pochopitelně v bulharštině. V prvním si neustále strašně velcí černoši ustřelovali hlavy nebo se zabíjeli sekyrou. Hned nato navázal motivační o sebevražedných atentátnících v Saudské arábii. Ten alespoň k něčemu byl. Dobře jsem si zapamatoval co to ti atentátníci, těsně před tím, než se odpálili vykřikovali o Aláhovi. Může se to někdy hodit. Třeba kdyby nás chtěl někdo okrást, tak vezmu do ruky svoji cvakací propisku, otočím oči k nebi a pronesu Alá.... (sem to raději psát nebudu - Velký Google je všude). Následoval "mírnější" film od Disneye, kde jsem však i tak napočítal během prvních deseti minut osm mrtvých. A zakončili to, jak jinak, než Rambo IV osvobozující Barmské křováky s nepřirozeným Makedonským přízvukem.
V Sofii jsme byli ve středu už v šest hodin ráno (co je Maďarsko a Bulharsko v unii tak už to není na hranicích zdaleka taková legrace). Jízdenku do Istanbulu jsme si ale zarezervovali až na půl desátou večer (abychom jeli přes noc) a tak jsme měli dobrých patnáct hodin na prohlídku Sofie. Ukázalo se, že to je asi o třináct více, než člověk potřebuje. Tradičně jsme posnídali Burek a nakoupili zásobu oliv. Večer jsme pokračovali přetopeným autobusem s Turkama do Istanbulu, kam jsme dorazili ve čtyři hodiny ráno.
