Dneska jsme konečně dostali víza do Iránu. Čekali jsme, že budou teď mimo sezonu hotová do čtrnácti dní, ale trvalo jim to více jak tři týdny. Nakonec jsme tedy museli zaplatit dvojnásobnou částku (tedy 1920Kč) za expresní zapsání víza do pasu.
Hned jsme si také skočili zaplatit jízdneku do Istanbulu. V kanceláří Eurotrans v Praze-Florenci bylo veselo. Všude se tlačili různě (většinou rusky) mluvící lidé a obsluhoval jeden velmi profesionálně vypadající prodejce. Když jsme vešli, tak se zeptal, kam chceme jet a než jsem stihnul odpovědět, tak rusky vyzval paní, ať si u nich v kanceláři nechá batoh a španělsky chlapíka s velkým koženým kloboukem, ať si sedne, že to bude chvíli trvat. Na nás koukal přes malé brejličky s jedním sklem připevněným gumičkou, která vedla přímo napříč zorným polem a mluvil při tom plyně česky, skoro bez přízvuku. Než nám vypsal jízdenky (zpáteční, studentská 3200Kč) tak stihnul vyřídit tři telefony a jeden Skype a zarezervovat třem lidem místa v autobuse. Do toho na něj pořád někdo mluvil různými jazyky. Poprvé na mě dýchnul východ.
Koupili jsme lístky hned na úterý v devět hodin ráno a dohodli jsme se s ním, že až ve středu v poledne přijedeme do Sofie, tak si dohodneme pokračování do Istanbulu až na večer. Takže v Istanbulu na nádraží nebudeme v ve středu v 11 večer (co bysme tam taky dělali), ale až ve čtvrtek brzo ráno.
Teď už zbývá jen zabalit. Už schází jenom:
- malá kalkulačka na přepočítávání měny, aby nás veksláci tak snadno neokradli,
- zapisníček s propiskou na zapisování cen při smlouvání,
- zašít rezervní dolary na nějaké skryté místo do kalhot (ty mi snad nikdo nevezme),
- okopírovat a naskenovat pas, občanku, jízdenky (jsou zpáteční) a platební kartu,
- dovybavit a zkontrolovat lékarničku podle metodiky Českého horolezeckého svazu,
- zapsat si kurzy měn a telefonní čísla na české zastoupení v cizině (ambasády).
